Rozhovor s Barborou Krejčí: Aromaterapeut je životní průvodce

Psychoterapeutka, aromaterapeutka, sociální a humanitární pracovnice. Spoluzakladatelka Institutu aromaterapie a Asociace českých aromaterapeutů, autorka dvou knižních publikací. To je stále neúplný výčet profesí a statusů Barbory Krejčí. Rodilá Pražačka pocházející z doktorské rodiny objevila aromaterapii v důsledku náhodných životních událostí na začátku 90. let. Od té doby se stala nedílnou součástí její práce s lidmi i profesním posláním.

Čemu všemu se ve své praxi věnujete a co vás k ní přivedlo?

Je to práce s lidmi, s člověkem, objevování jeho podstaty, ono „člověčenství“, kterému jsem ráda nablízku. Cesta k terapeutické práci však vedla přes různé okliky. Původně jsem chtěla jít studovat dějiny umění, ale místo nich jsem musela v 80. letech zvolit speciální pedagogiku. Studia jsem ale pro různé důvody nedokončila, navíc jsem otěhotněla, přišla revoluce a mně potkala vážná autonehoda, po které jsem se ocitla na invalidním vozíku. Když jsem se na začátku 90. let pak rozhlížela po nějaké rekvalifikaci, zvolila jsem kurz na kosmetičku, protože to byla práce, kterou šlo vykonávat vsedě. Na kosmetickém veletrhu v Mnichově jsem v té době potkala Zbyňka Šedivého a Karla Hádka a díky nim jsem objevila aromaterapii. Ta mě hned chytla za srdce, protože v sobě propojovala všechno, co mě zajímalo, to „člověčenství“, které jsem mohla přenést i do práce s kosmetikou. Později jsem se ještě vrátila ke studím a začala jsem studovat andragogiku a personální řízení, poté přibyla psychoterapie a sociální práce se zaměřením na aplikovanou psychoterapii. Po roce dva tisíce jsem založila Organizaci pro humanitární a rozvojovou pomoc Alterra, která se zaměřovala na vzdělávání dětí v dětských domovech a nevidomé děti v Kyrgyzstánu. Mezitím jsem se stále věnovala aromaterapii.

Jak lze propojit aromaterapii s psychoterapií, sociální a terapeutickou praxí?

Snadno. Já jsem se nejdříve začala hodně zaměřovat na působení jednotlivých éterických olejů na psychiku. Během 90. let jsem pak pracovala na několika výzkumech, například s týranými ženami, s dětmi nebo s uprchlíky. Napsala jsem práci Využití aromaterapie v psychoterapii a začala jsem postupně zapojovat éterické oleje do terapeutické praxe. Velmi dobře se mi aromaterapie osvědčila třeba v práci s dětmi s kombinovanými vadami, jelikož jsou senzitivní na čichové vjemy. Z klasické psychoterapie lidé odcházeli třeba na aromaterapeutickou masáž, která sezení vhodně doprovázela. U každého klienta je však zapotřebí dodržovat individuální přístup, může trvat až rok zpracovat nějaké hluboké životní téma. A právě to porozumění příběhu jednotlivce je to, co mám na psychoterapii a aromaterapii ráda. Aromaterapeut však neříká, kam jít, je spíš oporou, naslouchá, ale není to psychoterapeut. Aromaterapeuta vidím jako člověka, který tzv. klopýtá za svým klientem a snaží se mu svítit pod nohy. Aromaterapii jako nástroj a podle toho, kdo ho drží v ruce, je s ní zacházeno, např. jinak bude aromaterapii používat psychoterapeut, jinak fyzioterapeut atd. Aromaterapie je prostě velmi tvárná a pro mě je ideální specializací k původnímu vzdělání.

Jste spoluzakladatelka Institutu aromaterapie a Asociace českých aromaterapeutů. Spolu se Zbyňkem Šedivým jste napsali vůbec první knihu o aromaterapii v Čechách.

Když jsem poznala Zbyňka Šedivého, začalo se rozvíjet dlouholeté a hluboké profesní přátelství. Aromaterapie mě velmi zajímala, a tak jsem si začala průběžně sbírat a zapisovat různé vědomosti, čerpala jsem jak ze zahraničních zdrojů, tak z vlastních výzkumů a tradice bylinkářství a asi po dvou letech jsem Zbyňka oslovila, jestli by se mnou nechtěl napsat knihu. On byl skutečným odborníkem, který neměl v zemi zastoupení, společně jsme prošli mnoha konzultacemi a dalším výzkumem a v roce 1996 vyšla Praktická aromaterapie, první kniha o aromaterapii v Čechách. Pro mě se tak stala aromaterapie směrem, kterým jsem se chtěla dál vydat. Ve stejném roce jsem proto spoluzaložila Asociaci českých aromaterapeutů a Institut aromaterapie (tehdy Institut bioinformačních metod), kde Zbyněk učil a stál nám celou dobu po boku. V té době se zároveň vrátila z Anglie Adéla Zrubecká, se kterou jsme si ihned padly do noty a začala se rozvíjet také naše profesní spolupráce, nejen v rámci institutu.

Jak se může člověk stát studentem Institutu aromaterapie a co takové studium obnáší? Co diplom pro absolventa vlastně znamená?

Pro účast na studiu je potřeba jen vyplnit přihlášku a zaplatit zálohu, protože studium je placené. Jinak se může zapojit kdokoliv s láskou k aromaterapii. Otevíráme každý rok dva ročníky, na jaře a na podzim, s celkem 48 účastníky. Studium trvá rok a půl a je završeno zkouškami a závěrečnou prací. Každý absolvent poté získá specializaci odborný aromaterapeut a může se stát členem IFPA, mezinárodní aromaterapeutické organizace, která zaštiťuje aromaterapeuty z celého světa. Je však potřeba říct, že v Čechách neexistuje profese aromaterapeut, člověk nemůže například získat živnostenský list. Ne každý student také studium dokončí s osvědčením. Někteří lidé přicházejí studovat pouze pro svou radost, chtějí se vzdělat v oboru pro soukromé účely, ale nechtějí působit na odborné úrovni.

Vyšla Vám nová kniha s názvem Aromaterapie pro duševní pohodu. Jak kniha vznikala a co se z ní čtenář dozví?

Aromaterapie pro duševní pohodu je v pořadí moje druhá kniha. Vznikala spontánně, postupně, v průběhu asi dvou let a její kmotrou je Adéla Zrubecká. Není to učebnice, předkládá spíše krátká zamyšlení nad životem z pohledu psychoterapeutické praxe. Vyzdvihuje body, nad kterými člověk může přemýšlet a doplňuje příklady éterických olejů, které danou situaci můžou pomoci lépe zvládnout. Čtenář v ní tedy najde asi 150 zamyšlení o samotě, o smyslu života, o hodnotách, o radosti, o partnerství, o stárnutí… Tato životní témata každého z nás pak převádím do takové praktické péče o duši.

Jaké éterické oleje sama nejčastěji používáte v rámci terapie?

Univerzální éterické oleje na řešení hlubších psychických potíží neexistují. Může za mnou přijít deset lidí se stejným problémem a stejně každému doporučím nebo namíchám směs jiných vůní. Řešení vždy souvisí s dalšími faktory, s životním příběhem člověka a s jeho zdravotním stavem. Je to o vzdělání a umění aromaterapeuta vybrat éterické oleje tak, aby výsledná kompozice ladila s potřebou klienta. Každý aromaterapeut má navíc svou cestu, stejně jako každý malíř namaluje jinak stejnou krajinu, každý aromaterapeut pracuje s klienty trochu jinak a může doporučit jiné éterické oleje. Klienti si zároveň mohou vybrat mezi vůněmi dle vlastních preferencí, je to však vždy aromaterapeut, kdo je zodpovědný za terapeutický proces a výběr pouze vhodných olejů vůči celkovému stavu člověka.

Jaké vůně jsou nejbližší vám osobně?

Osobně nemůžu existovat bez eukalyptu, máty peprné a citronu. To jsou moje tři stálice, které mě provázejí dlouhodobě. A pak samozřejmě vstupují i jiné vůně podle toho v jaké situaci nebo období jsem a co potřebuji.